Redaktor: Ivan Oračko

Nové složení Rady vlády pro záležitosti romské menšiny vyvolává otázky a nesouhlas části romské veřejnosti. Přestože je prezentováno jako nové, při pohledu na jeho složení podle našeho názoru nejde o zásadní personální obměnu. Až na několik výjimek – přibližně tři nové tváře – se v Radě objevují lidé, kteří již v minulosti v tomto nebo obdobném systému působili.

A právě to považujeme za jeden z hlavních problémů.

Někteří členové v minulosti z Rady odešli či rezignovali a nyní se do jejího prostředí opět vracejí. Je proto legitimní ptát se, proč se stále opakují stejná jména, jak je jejich předchozí působení vyhodnocováno a na základě čeho byli opět vybráni.

Kde je zpětná vazba od Romů? Kde je vyhodnocení předchozí práce? A kde je vysvětlení, proč mají právě tito lidé znovu zastupovat romskou občanskou společnost?

Mandát od koho?

Zásadní otázkou podle nás zůstává samotný mandát občanských členů Rady.

Neprobíhají žádné volby mezi Romy a vybraní členové nemají obecné pověření romské populace, které by jim umožňovalo tvrdit, že zastupují názory všech Romů v České republice.

Proto odmítáme automatické vytváření dojmu, že několik státem vybraných osob představuje hlas celé romské komunity.

Za nás nejde o „Romskou radu“ v tom smyslu, že by byla reprezentativním orgánem Romů. Přesnější je hovořit o poradním orgánu vlády, jehož část tvoří státem vybraní představitelé romské občanské společnosti.

Z pohledu kritiků pak současný systém může působit spíše jako uzavřený klub, do kterého se opakovaně dostávají lidé ze stejného okruhu.

Kdo rozhodl a podle jaké metodiky?

O to závažnější je skutečnost, že jsme se obrátili také na Mgr. Dieu Thuy Nguyen z Oddělení integrace Romů a podpory ochránce potřebných, Odboru rodiny, ochrany práv dětí a integrace Romů, s dotazem, podle jakých konkrétních kritérií a metodiky byli občanští členové Rady vybíráni.

Ptali jsme se na jednoduchou věc:

Jaká byla přesná metodika výběru a podle čeho bylo rozhodnuto, že právě tito kandidáti jsou nejvhodnější?

Do doby zveřejnění tohoto stanoviska jsme podle našich informací na tuto otázku neobdrželi konkrétní odpověď.

A právě odpověď na ni považujeme za zásadní.

Pokud má stát vybírat osoby, které mají v jednom z nejvýznamnějších poradních orgánů vlády reprezentovat romskou občanskou společnost, musí být celý proces maximálně transparentní.

Nestačí oznámit konečná jména.

Veřejnost by měla znát konkrétní hodnoticí kritéria, způsob jejich bodování či posuzování, složení osob podílejících se na výběru a důvody, proč konkrétní kandidáti uspěli a jiní nikoliv.

Kde jsou lidé z terénu?

Další otázkou je praktická zkušenost jednotlivých členů.

Podle našeho názoru by v Radě měli mít výrazné zastoupení lidé, kteří dlouhodobě pracují přímo v romských komunitách – znají problémy rodin, mladých lidí, zaměstnanců, podnikatelů, lidí v sociálně vyloučených lokalitách i Romů, kteří se snaží běžně žít, pracovat a podnikat.

U každého člena by proto mělo být veřejně dohledatelné, jakou má kvalifikaci, jaké má zkušenosti, jak dlouho pracuje v terénu a jaké konkrétní výsledky jeho činnost Romům přinesla.

Nechceme bez důkazů tvrdit, že jednotliví členové vzdělání nebo zkušenosti nemají. Chceme, aby právě tyto skutečnosti byly transparentně doloženy a aby veřejnost mohla sama posoudit, zda odpovídají významu jejich funkce.

Stejně důležitý je skutečný kontakt s Romy.

Člověk, který má hovořit o problémech Romů před vládou, by měl pravidelně komunikovat také s lidmi mimo vlastní organizaci a vlastní profesní či názorový okruh. Měl by být připraven přijímat kritiku, jezdit do regionů a setkávat se i s těmi Romy, kteří s ním nesouhlasí.

Rada nemůže fungovat pouze uvnitř vlastní bubliny.

Nezpochybňujeme právo vlády mít svůj poradní orgán. Zpochybňujeme představu, že samotné jmenování automaticky vytváří společenský mandát zastupovat všechny Romy.

Jestliže se mají stále vracet stejní lidé, měla by veřejnost vědět proč.

Jestliže mají zastupovat romskou občanskou společnost, měla by veřejnost vědět, jak byli vybráni.

A jestliže má být jejich hlas prezentován jako hlas Romů, musí existovat prostor, aby zazněly také hlasy těch Romů, kteří s jejich výběrem nesouhlasí.

Romové nepotřebují uzavřený klub.

Potřebují otevřený, transparentní a důvěryhodný systém, ve kterém nerozhodují pouze jména a vazby, ale především skutečná práce, zkušenosti, výsledky a důvěra lidí.