Debata o tom, kdo si zaslouží veřejné ocenění za přínos romské komunitě, nabírá na síle. Jméno Jozefa Mikera vyvolává mezi Romy stále silnější reakce. Zatímco jeho podporovatelé hovoří o dlouholeté občanské angažovanosti, kritici tvrdí, že existují desítky lidí, kteří pro Romy udělali více a jejich práce zůstává neprávem přehlížena.

Ocenění, které rozděluje Romy

V posledních týdnech se mezi romskými aktivisty i veřejností rozproudila diskuse o tom, zda je Jozef Miker vhodným kandidátem na veřejné ocenění za svou činnost.

Kritici upozorňují, že podobná ocenění by měla být udělována lidem, kteří mají za sebou dlouholetou a konkrétní práci pro romskou komunitu, ať už v oblasti vzdělávání, sociální pomoci, lidských práv nebo uchovávání historické paměti.

Podle nich se v posledních letech příliš často mluví o několika známých jménech, zatímco řada dalších osobností zůstává mimo pozornost médií.

Romský holokaust jako citlivé téma

Jedním z hlavních bodů kritiky je otázka připomínání romského holokaustu.

Mnoho aktivistů se v minulosti podílelo na pietních akcích v Letech u Písku, na dokumentaci osudů romských obětí nacismu, na archivním výzkumu i vzdělávacích projektech zaměřených na uchování historické paměti.

Právě proto část romské veřejnosti velmi citlivě reaguje na jakékoli výroky nebo postoje, které podle nich mohou být vnímány jako zlehčování utrpení Romů během druhé světové války.

Kritici připomínají, že za dnešní znalostí romského holokaustu stojí dlouholetá práce historiků, badatelů, pamětníků i dobrovolníků, kteří věnovali roky života tomu, aby příběhy obětí nebyly zapomenuty.

František Lacko: Ocenění by měli získat jiní

Mezi veřejně známé kritiky nominace patří také romský aktivista František Lacko.

Ten dlouhodobě zastává názor, že ocenění by mělo být udělováno osobnostem, které podle něj prokazatelně a dlouhodobě pracují ve prospěch romské komunity. Podle jeho názoru existují lidé, jejichž přínos bývá přehlížen, přestože se řadu let podílejí na aktivitách souvisejících s romskou historií, vzděláváním a komunitní prací.

Miroslav Tancoš s nominací nesouhlasí

Podobně se vyjádřil také Miroslav Tancoš.

Podle něj existuje řada osobností, které si veřejné ocenění zaslouží více. Upozorňuje především na lidi, kteří se dlouhodobě věnovali práci v romských komunitách, organizovali pomoc potřebným a podíleli se na zachování historické paměti Romů.

Podle Tancoše by právě tito lidé měli být při udělování ocenění zvažováni v první řadě.

Kritický postoj zaujal i Marco Cavali

K celé debatě se přidal také Marco Cavali, který s případnou nominací Jozefa Mikera nesouhlasí.

Podle Cavaliho by ocenění mělo směřovat k osobnostem, které mají za sebou dlouholetou a konkrétní práci pro romskou komunitu a jejichž přínos je patrný přímo v terénu. Za vhodnější kandidáty považuje například Miroslava Tancoše, Františka Lacka, rodinu Rácových a další aktivisty, kteří se podle něj významně podíleli na obhajobě práv Romů, komunitních aktivitách a připomínání romské historie.

Kdo si ocenění skutečně zaslouží?

Právě tato otázka dnes rozděluje část romské veřejnosti.

Jedna skupina považuje Jozefa Mikera za významného aktivistu, zatímco druhá upozorňuje, že existuje mnoho dalších osobností, které podle nich odvedly větší množství práce a přinesly komunitě konkrétnější výsledky.

Debata tak už dávno není pouze o jednom jménu. Stala se diskusí o tom, jaké hodnoty mají být oceňovány, kdo skutečně reprezentuje romskou komunitu a podle jakých kritérií by měla být veřejná uznání udělována.

A právě proto emoce kolem celé kauzy zřejmě jen tak neutichnou.