V politice se čas od času objeví postavy, které dokážou zaplnit sociální sítě, ale ne zasedací sály.
Tři známá jména – Tomáš Pollák, Petr Jano a René Baláž – poslední dobou dokazují, že zviditelnit se je jedna věc, přesvědčit o důvěře úplně jiná.
💬 Mnoho řečí, málo činů – a ještě méně těch, kdo by jim dnes zvedli telefon.
📸 Pollák – věčný host na fotkách, nikoli v politice
Tomáš Pollák patří mezi ty, kteří si myslí, že politika začíná a končí u selfie.
Všude, kde je kamera, mikrofon nebo nápis „konference“, tam Pollák.
Pózuje, vysvětluje, moralizuje – ale jakmile dojde na konkrétní výsledky, přichází ticho.
🪞 Mediální obraz místo programu.
KDU-ČSL, se kterou se v minulosti snažil navázat kontakt, podle několika lidí z jejího zázemí zvolila jasný postoj – distanc.
Strana údajně po interních prověrkách dospěla k závěru, že nepotřebuje přitahovat pozornost osobnostmi s kontroverzní minulostí či nejasným působením.
Politická řeč je krásná věc, ale důvěra se nebuduje přes fotografie. 📵
🛋️ Petr Jano – prorok z gauče, co ztratil své publikum
Petr Jano se prezentuje jako duchovní hlas komunity, mluvčí spravedlnosti a muž hlubokých myšlenek.
Jenže jeho projevy připomínají nekonečný monolog, který se ztrácí ve vlastním ozvěnu.
💤 Místo politické práce přicházejí dlouhé „projevy pravdy“ z obýváku.
A když se k tomu přidají veřejné zmínky médií o jeho účasti v dávných soudních sporech – např. podle informací z iDNES šlo o případy, které soudy přehodnocovaly kvůli nedostatku důkazů – je zřejmé, proč mu žádná seriózní politická síla nenabídla spolupráci.
KDU-ČSL údajně dala jasně najevo, že se takovým jménům chce vyhnout.
💼 René Baláž – řečník na fotkách, ticho v praxi
René Baláž si v posledních letech vybudoval pověst „ochránce menšin“.
Na papíře to zní hezky, v praxi ale chybí činy.
Když dojde na reálnou práci, projekty či odpovědnost, ozývá se spíš z pozadí – a většinou jen, když se rozdávají mikrofony. 🎤
Lidé z jeho okolí popisují, že měl ambici získat podporu od lidoveckého křídla kolem Mariana Jurečky.
Jenže ta se nekonala.
Podle informací, které kolují v politickém zákulisí, strana po kontrole minulosti několika „aspirantů“ raději zvolila ticho než spolupráci.
⚖️ KDU-ČSL říká „ne“ kontroverzím
Uvnitř KDU-ČSL panuje shoda, že politika má mít jasná pravidla a že strana nechce riskovat ztrátu důvěry kvůli lidem s pochybnou pověstí.
Mluvčí strany v neoficiálních kuloárech naznačili, že se v posledních měsících dívají na kandidáty nejen podle schopností, ale i podle toho, jak působí navenek.
Jednoduše řečeno: kdo má za sebou příliš „otazníků“, zůstává před prahem. 🚪
A to je přesně místo, kde se zastavila trojice Pollák, Jano a Baláž.
🤡 Politická scéna má své komiky – ale volby nejsou kabaret
Pollák má fotky, Jano má projevy, Baláž má řeči.
Ale volič potřebuje činy.
Politika není talk show, není ani divadlo – a už vůbec ne kariérní selfie projekt.
🎬 Tihle tři si mohou dál natáčet videa a psát komentáře, ale v reálné politice už jejich čas zjevně vypršel.
A pokud se někdy chtěli přiblížit k tradičním stranám, dveře se za nimi tiše zavřely.
💥 Závěr:
V době, kdy politika hledá důvěryhodnost, se lidé s pochybnou minulostí prostě nevejdou do obrazu.
Pollák, Jano a Baláž jsou učebnicovým příkladem, že hlasité vystupování nenahradí výsledky.
KDU-ČSL jim tak neposlala odmítnutí – poslala signál: „Politika není pro každého.“
romasan.cz
