Autor: Ivan Oračko

Karlos Benda – výroky o Romech jsou tématem, které vyvolává vážné otázky o hranici mezi kontroverzním humorem a rasovými předsudky. Ve veřejném prostoru je možné provokovat, používat ostrý humor nebo zastávat názory, se kterými velká část společnosti nesouhlasí. Svoboda projevu však neznamená, že výroky veřejně známého člověka nemohou být podrobeny kritice.

V případě Karlose Bendy podle našeho názoru nejde pouze o několik nevhodných vtipů. Video, které máme k dispozici a které bude součástí článku, zachycuje vyjadřování, které vyvolává vážné otázky o jeho postoji k Romům a lidem odlišné barvy pleti.

Benda se v minulosti netajil tím, že jako mladý – podle vlastních slov jako „děcko“ – patřil ke skinheads. Samotná minulost člověka samozřejmě nemůže být automatickým důkazem jeho současných názorů. Lidé se mohou změnit.

Jenže právě proto není rozhodující pouze Bendova minulost. Podstatné je, jaká slova používá v novějších záznamech a jak o určitých skupinách lidí hovoří.

Karlos Benda: výroky o Romech – „brikety“, „opice“, „poddruh“ a „méněcenní“

Na videu, které máme k dispozici a které je podle našich informací minimálně přibližně dva roky staré, zaznívají z úst Karlose Bendy výrazy, které je nutné posuzovat v jejich konkrétním kontextu.

Jde mimo jiné o označení jako „brikety“, „opice“ či „hašlerky“, ale také o výrazy typu „poddruh“ nebo „méněcenní“.

A právě tady podle nás končí argument, že jde jen o humor.

Pokud jsou podobná slova používána vůči lidem v souvislosti s jejich etnickým původem nebo barvou kůže, nejde už pouze o drsný slovník. Označovat určitou skupinu lidí za méněcennou nebo za poddruh je rétorika, která lidi nestaví na stejnou úroveň, ale naopak je ponižuje a dehumanizuje.

Nechceme čtenářům diktovat, jak mají Bendovy výroky hodnotit. Proto zveřejňujeme také samotné video. Poslechněte si jeho slova, jejich kontext a udělejte si vlastní názor.

„Čáve“ – nevinné slovo, nebo Bendova náhrada za označení „cikán“?

Zvláštní pozornost si podle nás zaslouží Bendovo opakované používání slova „čáve“.

Je důležité říci jednu věc naprosto jasně: samotné romské slovo „čhave/čáve“ není rasistickou nadávkou. Proto by bylo nesprávné tvrdit, že každý, kdo jej použije, uráží Romy.

V případě Karlose Bendy je ale podle našeho názoru nutné sledovat způsob, kontext a četnost, s jakou toto označení používá.

Vzniká totiž otázka, zda si Benda z výrazu „čáve“ nevytvořil vlastní náhradní označení pro Romy – prakticky ve významu slova „cikáni“ – které na první poslech nepůsobí tak problematicky.

Pokud vedle tohoto označení ve stejném širším projevu zaznívají výrazy jako „brikety“, „opice“, „hašlerky“, „poddruh“ nebo „méněcenní“, potom podle nás nelze slovo „čáve“ vytrhnout z celkového kontextu a automaticky tvrdit, že jde pouze o nevinné převzetí romského výrazu.

Právě kontext může rozhodovat o tom, zda je určité slovo používáno neutrálně, přátelsky, ironicky, nebo jako zastřené označení určité etnické skupiny.

Netvrdíme proto, že „čáve = rasistická nadávka“.

Ptáme se ale, zda v Bendově vlastním slovníku výraz „čáve“ neslouží jako společensky přijatelněji znějící náhrada za označení Romů, zatímco skutečný postoj k nim se ukazuje právě ve chvíli, kdy používá výrazy o „briketách“, „opicích“, „méněcenných“ nebo „poddruhu“.

A na tuto otázku může nejlépe odpovědět samotný Karlos Benda.

Skinheadská minulost a obdiv k Miroslavu Sládkovi

Do tohoto obrazu vstupuje také Bendovo vyprávění o vlastní skinheadské minulosti.

Opakujeme: člověka nelze odsoudit za to, kým byl jako dítě nebo mladistvý. Pokud však na tuto minulost navazují výroky z mnohem pozdější doby, je legitimní ptát se, nakolik se jeho postoje skutečně změnily.

Pozornost si zaslouží rovněž Bendovo vyjadřování o Miroslavu Sládkovi, výrazné politické postavě 90. let známé mimo jiné velmi ostrou protiromskou rétorikou.

Samotné uznání nějaké veřejné osobnosti samozřejmě neznamená automatický souhlas se všemi jejími názory. V kombinaci s Bendovými vlastními výroky však vzniká legitimní otázka:

Co konkrétně Karlos Benda na Miroslavu Sládkovi uznává? A vztahuje se jeho obdiv také k názorům, které Sládek veřejně prezentoval vůči Romům?

Bylo by fér, aby na to odpověděl sám.

Orlík, Daniel Landa a „Bílá liga“

Podobně opatrně je třeba pracovat i s Bendovým vztahem k hudbě, kterou spojuje se svou minulostí, včetně Orlíku a Daniela Landy.

Samotná znalost písní nebo textů samozřejmě nikoho neusvědčuje z rasismu. Pokud se však znalost podobného repertoáru objevuje vedle vzpomínek na skinheadskou minulost a především vedle konkrétních výroků o Romech či lidech odlišné barvy pleti, stává se součástí širšího kontextu, na který je možné se ptát.

Rozhodující přitom nejsou písničky.

Rozhodující jsou Bendova vlastní slova.

Čtěte také náš předchozí článek: Karlos Benda MANIPULÁTOR

A co na to sponzoři Karlose Bendy?

Právě proto máme otázku také na společnosti a obchodní partnery, kteří Karlose Bendu podporují.

Viděli video, na kterém jejich reklamní partner používá podobná označení?

Vědí o výrocích jako „brikety“, „opice“, „hašlerky“, „poddruh“ či „méněcenní“?

A pokud ano, považují takové vystupování za slučitelné s hodnotami své společnosti?

Nechceme odpověď vkládat sponzorům do úst. Chceme se jich na ni zeptat.

Sponzorství totiž není pouze otázkou peněz. Firma prostřednictvím známé osobnosti propaguje svoji značku a známá osobnost naopak získává díky partnerům prostředky, prestiž a další veřejný prostor.

Proto je podle nás naprosto legitimní chtít vědět, zda společnosti, které s Karlosem Bendou spolupracují, podobné výroky znají a jak je hodnotí.

Všem osloveným sponzorům nabízíme prostor pro vyjádření a jejich stanoviska jsme připraveni zveřejnit bez zkreslování jejich obsahu.

Paradox: bez Romů by možná nebyl tam, kde je

Celá věc má ještě jeden výrazný paradox.

Nemalou část pozornosti získává Karlos Benda také díky zápasům, konfliktům, videím a interakcím s lidmi z romské komunity. Romové jsou součástí publika, které jeho obsah sleduje, komentuje, sdílí a vytváří kolem něj další pozornost.

Proto je namístě položit nepříjemnou otázku:

Nakolik k Bendově současné popularitě přispěli právě lidé, které je současně schopen ve svém slovníku označovat jako „brikety“, „opice“, „hašlerky“, „méněcenné“ nebo „poddruh“?

Bez pozornosti těchto lidí by možná jeho veřejný dosah nebyl takový, jaký je dnes.

Proč jej přesto někteří Romové veřejně podporují?

Další otázkou je, proč se i přes podobné výroky najdou Romové, kteří Karlose Bendu veřejně podporují.

Příkladem je Roman F., který Karlose veřejně podporuje, hovořil o možné spolupráci a přijal také pozvání na společný trénink.

Je samozřejmě jeho právem setkat se s Bendou, trénovat s ním nebo s ním spolupracovat. Bez důkazů také nelze tvrdit, že za jeho postojem stojí nějaká finanční nebo jiná dohoda.

Je ale možné se ptát, kde leží hranice mezi snahou o spolupráci, vlastním zviditelněním a solidaritou s lidmi, proti nimž podobná rétorika směřuje.

Ani jeden Rom stojící vedle Karlose Bendy totiž nemůže vymazat výroky, které zazněly na videu.

Stejně tak neplatí, že pokud má někdo romského kamaráda, trénuje s Romem nebo s Romy spolupracuje, automaticky to dokazuje, že nemůže mít vůči Romům předsudky.

Odpověď není v našich rukou. Je na videu

Nechceme Karlose Bendu soudit pouze podle jeho skinheadské minulosti. To by nebylo fér.

Nechceme jej soudit ani podle toho, jakou hudbu poslouchal nebo koho v minulosti obdivoval.

Chceme jej konfrontovat především s jeho vlastními slovy.

Proto bude zásadní součástí článku video.

Čtenář tak nebude odkázán pouze na naši interpretaci. Uslyší Karlose Bendu a může si sám položit otázku, zda jde o humor, provokaci a nevhodný slovník – nebo zda už tato rétorika překračuje hranici a vyjadřuje rasové předsudky.

Pokud někdo v souvislosti s určitou skupinou lidí používá výrazy jako „brikety“, „opice“, „hašlerky“, „méněcenní“ nebo „poddruh“, je podle nás naprosto legitimní se na jeho postoj k této skupině veřejně ptát.

Stejně jako je legitimní ptát se jeho sponzorů:

Je toto člověk a způsob komunikace, se kterým chcete spojovat svoji značku?

Karlos Benda má právo na odpověď.

Jeho sponzoři mají právo na odpověď.

A veřejnost má právo jejich odpovědi znát.

Poznámka redakce: Článek vychází z audiovizuálního materiálu, který má redakce k dispozici. Při publikaci budou citované výroky zasazeny do odpovídajícího kontextu záznamu. Osobám a společnostem, kterých se článek přímo týká, redakce nabízí prostor k vyjádření. Jejich relevantní stanoviska jsme připraveni k článku doplnit.

„`